posuzovacím měřítkem kvality a úspěšnosti žen. V sedmdesátých letech došlo k masové institucionalizace předškolní výchovy a státem zakládané a dotované jesle přebíraly od matek starost o děti ve věku jednoho až tří let, aby se ženy mohly vrátit zpět do pracovního soukromých jeslí Vypichu procesu co nejdříve. Zároveň přišla změna časových sousledností, věk, ve kterém mladí lidé uzavírali sňatek, se snižoval a Vypich přibližoval stále více k hranici dvaceti let. Sex před manželstvím přestal být tabu, více jak polovina svateb probíhala v době, kdy Homolka nevěsta byla těhotná. Pracovní kariéra a postup následovali až po uzavření sňatků. Z těchto důvodů byli mladí manželé ekonomicky jesle Vypich závislí na svých rodičích a často u nich zpočátku i bydleli. Založení rodiny se stalo předpokladem k tomu, dostat byt. Změna režimu v roce přinesla do České republiky tehdy ještě Československé velmi razantní a rychlé změny. Mladým lidem se otevřely možnosti, které tu dříve nebyly. Mohli více studovat a to nezávisle na přání svých rodičů, mohli cestovat do zahraničí a to i za studijními účely, mohli si hledat zajímavá zaměstnání a být v nich úspěšní pouze na základě svých schopností. Bylo tu najednou tolik nových věcí, které mohly člověk obohatit. Je proto logické, že zakládání rodin lidé začali odkládat na pozdější dobu. Průměrný věk, kdy má žena první dítě je dnes let, průměrný věk uzavření sňatku u mužů je dokonce let. Často lidé neuzavírají manželství vůbec. Nová situace je tu
ale především pro ženy. Sociální politika našeho státu v oblasti rodiny hodně dlouho nereagovala na demografické změny ve společnosti. Po dobu prvních patnácti let po převratu byla matkám stanovena mateřská dovolená na tři roky, avšak příspěvky mohly pobírat až roky čtyři. Jesle byly v podstatě zcela zrušeny, existují pouze ve větších městech, ale především již nejsou dotované v takové míře státem, takže umístění dětí v nich stojí nemalé peníze. Pokud by se žena chtěla vrátit do zaměstnání dříve, finančně by se jí to