Jesle Praha 10

potřebami matek. Rousseau tak vytvořil zcela nový model matek, které by měly své mateřství bezvýhradně přijímat. Tento proces změny trval bezmála sto let. Rousseau nesouhlasil především s fixací dětí v povijanech a s častým využíváním kojných Robertson, Ačkoliv matka po zabalení dítěte do povijanu mohla vykonávat běžné práce, dítě se nebylo schopno pohnout. Robertson konstatuje, že se na konci osmnáctého století z Paříže poslalo až dětí na venkov ke kojným a na výchovu na dobu několika let. Na počátku devatenáctého století se tak soukromými jeslemi Praze 10 podařilo matky přijmout k tomu, aby začaly kojit. Osvícenská filozofie představovala mléko biologické matky jako nejlepší možný zdroj Praha 15 dětské výživy. Matky, které kojily své děti, měly slíbeno zachování manželovi přízně. Naproti tomu byly nekojící matky zastrašovány nemocemi, které je postihnou, pokud nebudou kojit. Ženy pozvolna přijímaly novou úlohu matky, přičemž přemýšlely nad tím, jak se mohou soukromé jesličky Prahou 10 uplatnit ve společenské a zároveň i v rodinné sféře. V průběhu devatenáctého století některé ženy vnímaly své mateřství jako problém, jiné zase jako běžnou součást života. Pouze část žen pokládala osobní péči o děti za své rozhodnutí Badinter, Robertson zmiňuje, že se toto období, typické svým kladným i záporným vztahem k dětem, vyznačovalo názorovými konflikty mezi puritánskou etikou a Jižní Město osvícenstvím. Role matky pečovatelky se ujala zejména ve střední třídě měšťanských žen, které nevykonávaly zemědělské práce,

neusilovaly o společenský rozvoj, ani se nevěnovaly vzdělávání. Péče o děti těmto ženám přinesla novou a společensky významnou náplň jesle Praha 10 života Badinter, Stejně tak i současné matky, které jejich manželství nenaplňuje, vnímají jedinečnost mateřské role. Proto se jim často rodí více dětí, většinou z důvodu, aby se zbavily pocitu neúspěchu v partnerském životě, a co nejdále odkládaly stav osamocení.

jesle Praha 10

Přestože jim nemusí vyhovovat podmínky spjaté s péčí o děti, nechtějí nic na této situaci měnit Badinter, V životě žen z vyšších Praha 22 společenských vrstev nedošlo v průběhu osmnáctého století k žádným významným událostem. Tato skutečnost koresponduje s tezí Badinter o Praze 10 soukromé jesle dřívějších a dnešních ženách Když má žena ambice společenské, intelektuální anebo profesionální tak jako dnes a prostředky k jejich dosažení, láká ji mnohem méně investice času a energie do výchovy dětí ve srovnání s ostatními ženami Badinter, s. Osvícenství se vyznačovalo zásadou společenské rovnosti stále ovšem v rámci jednotlivých sociálních vrstev a vlastního blaha, které se projevovalo především ve vyšším ocenění významu lásky. Badinter konstatuje, že došlo také k rovnějšímu pojetí vztahu mezi mužem, ženou a dětmi. Příčinou bylo snížení moci muže v rodině a požadavek na akceptování potřeb dítěte. Ačkoliv se rovnost muže a ženy v reálném životě příliš neprojevila, v mnoha rodinách fungovaly velmi pozitivní vazby. Na konci osmnáctého století byla zformulována odpovědnost Litochleby rodičů za péči o děti. Další století matce vedle mateřské péče přisoudilo i odpovědnost za výchovně vzdělávací působení na děti.