matky vnímají dlouhou mateřskou a rodičovskou dovolenou pouze pozitivně, často se setkávají i s pocity nudy a frustrace. Některé matky však dětskými jeslemi Hostivice naopak možnost zůstat s dětmi v jejích prvních letech doma oceňují, dobu strávenou s dětmi považují za velmi smysluplnou a naplňující. Nedostatečná podpora studujících matek Do diskuse se zapojilo i několik matek, které se pokoušely, či stále pokoušejí skloubit péči o své malé děti se studiem nějaké vysoké školy. Některým z nich se podařilo studium úspěšně ukončit, jiné svou snahu, mnohdy i po několika letech, vzdaly. Každopádně však většina zúčastněných diskutujících popisuje tuto svoji zkušenost se značnou mírou hořkosti. Blatiny Lucie, matka dvou dětí, píše Šla jsem studovat vysokou školu, když synovi byly dva roky. Do školky mohl nastoupit až v únoru, kdy mu bylo Ta doba od září do února byla dost náročná. Sice jsem ve škole měla povinných cvičení a přednášek docela málošlo se s vyučujícími Praha 17 domluvit, ale časově to bylo dost rozházené. Naštěstí syna hlídala tchýně, která již byla v důchodu. Ale to vožení tam a zpátky nebylo jesle Hostivice nic moc. Přišly samozřejmě i rozpory týkající se výchovy. Taky mě nepřidaly tahanice se sociálkou, která mě vyhrožovala pokutou asi že jsem jim neoznámila, že studuji. Kdybych to udělala mohla jsem mít paradoxně mateřskou o korun vyšší. V únoru syn nastoupil do školky a mě samozřejmě, ač jsem byla bez příjmu, vzali rodičovský příspěvek. Po roce jsem začala platit poplatek za delší dobu studia již dříve
jsem studovala jinou vysokou školua to první rok a potom téměř Kč měsíčně. Vysoká škola mi toto neodpustila, ačkoli jsem byla bez příjmu a studovala jsem s velice dobrým prospěchem promovala jsem s vyznamenáním. Z této doby mi zbyl pocit hořkosti, že o rodiny s dětmi tu nikdo moc nestojí a podpora vzdělávání v jakémkoliv věku je jen žvást. Podobný názor, tedy že náš stát nikterak nepodporuje Bílá Hora vzdělávání svých občanů, zastává na základě svých zkušeností se studiem i Fiďa, matka dvou dětí. Píše Já musela chodit denně, abych měla nějaké úlevy, to neexistovalo, všude mi vpodstatě v dobrém doporučovali, ať raději nestuduji, když už mám dítě a rodinu. Vyústilo to tím, že mi v letech odebrali veškerý příjem a já si musela platit ještě nemocenskou a sociální, tenkrát to bylo něco kolem tisícovky. Obešla jsem tenkrát celé vedení školy a celou sociálku, ale marně, řešení se ani po roce nenašlo, škola mi nevyšla vstříc a na sociálce si mi paní dovolila říct, co já vlastně chci, když jsem ještě pro stát nic neudělala a jen od nich žádám, takže jsem Hostivicích soukromé jesle opravdu byla znechucena. No po dvou letech studia jsme už na tom byli finančně tak špatně, že jsem se raději rozhodla školu přerušit Nejvíc Lužiny mě mrzí, že mi ta vejška šla a byla jsem celkem úspěšná a plno věcí mi opravdu bavilo a zajímalo, což se o většině mých spolužáků